These are idiots! - 12.DÍL
24. 8. 2014
*Z minulého dílu*
Napůl jsem byla odkrytá. Vzal za deku a přikryl mě.
"Zazpíváš mi na dobrou noc?" Opět se usmál a souhlasil. Znám jen jednu jejich písničku, ale ne tak dobře jako Linda. Little things. Pomalá, dobrá na to, abych usnula. Začal zpívat první slova. Poslouchala jsem ho. Usmíval se na mě, když dělal mezeru. V půlce písničky jsem usnula. Jedině, co jsem ještě ucítila, bylo pohlazení po tváři.
*Harryho pohled*
Odcházel jsem od Mish s úsměvem na tváři. Mám ji hrozně rád. Řekl jsem jí, co jsem měl na srdci. Zpíval jsem jí písničku. Nevím, jak ji ještě víc dokázat, že jí miluji! Nesnáší mě do morku kostí. Nejraději by mě uškrtila a zakopala, co nejdál by to šlo. Vím, budu znít jako blázen, ale je to strašně roztomilé. Snaží se vás někdo zneškodnit, a mně to přijde roztomilý. Cítil jsem stále její voňavku na sobě. Šel jsem spát s úžasným pocitem.
*Pomyslný vypravěč*
Mishelle měla hrůzostrašné sny. Potila se, škubala sebou. Všechno to ji probudilo. Prudce otevřela oči a nemohla popadnout dech.
Zato Harry byl jako v sedmém nebi. Spal s úsměvem na tváři a myslel na jediné. Na stvoření, které leží ve vedlejším pokoji. Jenomže nečekal, že by ho něco probudilo.
*Mishelle pohled*
Panebože. Co to bylo? Takový sen jsem ještě nikdy neměla. Seděla jsem na posteli úplně vyklepaná, bolelo mě břicho. V očích jsem měla nezadržitelný vodopád slz. Potřebovala jsem utěšit a obejmout. Sice jsem se bála vyjít ze dveří, ale můj strach jsem překonala. Namířila jsem si to k Jasonovi. Opatrně jsem otevřela dveře, ale on tam nebyl. Zklamaná jsem odešla. Stála jsem na chodbě a rozhlížela jsem se kolem sebe. Napadlo mě jít k Harrymu. V poslední době ho mám čím dál radši. Nemělo cenu ťukat. Vešla jsem. Spal. Přímo chrněl. Pomalinku, jako myška, jsem se vplížila k jeho posteli. Sedla jsem si na kraj postele. Nečekala jsem, že postel zaskřípe. Ale stalo se. Harry vyskočil, jako kdyby ho elektrický proud praštil.
"Co-co tady děláš, Mish?" vykulil na mě své smaragdové oči.
"P-promiň, nechtěla jsem tě budit," špitla jsem.
"To nevadí," pohladil mě po rameni. Hned na to se mi udělala husí kůže.
"Zdál se mi sen. Hrůzostrašný sen. Nemůžu teď spát. Bojím se v jedné místnosti být sama." Já vím, myslíte si, že jsem za tu největší hysterku, ale prostě... rozbrečela jsem se.
"Klid, ŠŠŠ. Hlavně nebreč," konejšil mě. Áááá! Jeho kudrlinky mě lechtaly na krku a tvářích. Musela jsem se trochu pousmát.
"Už je to lepší?" Jeho úsměv mi dodal sílu k tomu, abych souhlasila.
"Mám nápad. Pokud to vydržíme, nebudeme celou noc spát. V mým případě už neusnu."
"Souhlasím. Já taky ne." Lehla jsem si pod vyhřátou peřinu a pořádně se zachumlala. Povídali jsme si. Smáli se. Bylo to jako... nepopsatelný. Jeho smích, oči, jemné a přitom nepatrné doteky. Mish, ty se nám zamilováváš. Ale nene! Já normálně komunikuji se svým mozkem. Jsem génius. No, jak na co. Najednou nastalo hrobové ticho. Harry se mi díval do očí a já jemu. Ne! Nechci ho políbit. To v žádném případě. Jsem tu jenom na menší 'návštěvě'. Ucukla jsem. Musela jsem. Jinak by to skončilo špatně. A to já nechci. Harry si povzdychl a posmutněl zároveň. Vzala jsem jeho ruku.
"Promiň, ale já..."
"Nechceš." Dokončil, i když nečekaně, větu. Semkl mojí ruku. Začal pobrukovat. Teprve teď jsem si všimla, že je jen ve spodním prádle. Ach bože. Ty jeho tetování. Luxus.
"Harry, nechci tě rušit od tvého.... řekněme zpívání, ale jaké je tvé nejoblíbenější tetování?" Koukl se na mě a pak na sebe. Jen se pousmál.
"No, to je těžký, všechny se mi líbí."
"Mně osobně se líbí ty holubice." Jemně jsem po nich přejela. Dělaly se mu červené ruměnce na tvářích. Stále jsme se drželi za ruce.
"Můžu tě obejmout?" Udělal na mě psí očka. Harry. Podléhám, když někdo na mě udělá psí oči.
"Jo." Jeho objetí bylo tak láskyplné, procítěné. Horké paže se mi přikovaly za můj krk. Jednu ruku mi dal na půlku zad. A nekonečně mě po nich hladil.
Nakonec jsme svůj slib nedodrželi a usnuli jsem jako dudci.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář